Hlavní menu:

Kontakt

Telefony:

Objednávky: +420 267 314 267
Technická podpora:
+420 267 314 267

Reklamace, servis:
+420 272 732 827
Zakázkový vývoj: +420 272 732 827

Fax:

+420 267 314 269

Objednávky: obchod@papouch.com
Dotazy: papouch@papouch.com

V našem e-shopu můžete platit také kartami MasterCard®, Maestro®, VISA® a VISA Electron®.

Jak na to? > Linux > Úvod do KDE >

Úvod do KDE


V jednom z minulých dílů jsem sliboval, že si něco řekneme o tzv. "okenních" manažerech.

tucnak_button.gif

V této souvislosti jsem zmiňoval KDE nebo GNOME (manažerů je samozřejmě daleko více, tyto dva jsou zatím nejznámější). Ovšem k tomu, abychom si mohli říci něco bližšího, musíme se napřed vrátit k prostředí X-Windows.

 

Většina z Vás asi ví, že X-Windows je prostředí, které uživateli umožňuje (zprostředkovává) určité možnosti a to díky svému grafickému rozhraní. Ovládání jednotlivých aplikací je pak mnohem pohodlnější než u aplikací, které toto rozhraní nemají (na spodním obrázku jsou označeny jako "Ostatní" aplikace). Ve skutečnosti jsou X-Windows určitou nadstavbou operačního systému (jinými slovy: operační systém může běžet bez X-Windows, samotné X-Windows bez operačního systému ale běžet nemohou). Naskýtá se tu jistá podoba s rozhraním MS-Windows. Podobný vzhled, podobné ikony, podobná tlačítka. Tím však podoba končí. X-Windows jsou totiž skutečnou nadstavbou operačního systému a jako takové je můžete kdykoliv ukončit.  během X-Windows samozřejmě ukončíte i práci "okenního manažeru" (česky se zatím neujal výraz "Správce oken") a s ním i všech aplikací běžících v prostředí X-Windows. Ptáte se, proč ukončovat (nebo dokonce neprovozovat) X-Windows? Důvodů je několik. Mezi ty hlavní patří úspora strojového času a neméně důležité je i bezpečnostní hledisko. Pokud se tedy ptáte, na jakém serveru že to X-Windows nejspíše v provozu nebudou, pak to bude určitě firewall. Naopak, na serveru, provozujícím WWW stránky, je určitě budete chtít mít v provozu.

Tolik k X-Windows. Rozhodně to nebyl vyčerpávající úvod, nicméně jako předehra k "okenním manažerům" úplně postačí.


1. Úvod do KDE
Předně bych chtěl upozornit na to, že KDE rozhodně není jediným "okenním manažerem", který můžete ve svých X-Windows provozovat (měl bych asi psát provozovat nad X-Windows, viďte?). Nikoliv, manažerů je podstatně více, například GNOME, FVWM, AfterClock CDE(tm), Geos(tm), GEM(tm), NeXT(tm), MacFinder(tm), Presentation Manager(tm) nebo MS-Windows(tm). Záleží jen na Vás, který si vyberete. To, že zde nalézáte úvod právě do KDE je dáno jistou sobeckostí autora. KDE se mi zalíbil tak, že jsem se zatím jiný "okenní manažer" (s výjimkou seznamování se s GNOME) nenaučil ovládat:-)))))

Podíváme-li se nyní na výřez schématu, znárorňující vazbu mezi vlastními programy a voláním jádra (schema vyšlo v jednom z minulých dílů), zjistíme, že se nám okénko "Programy uživatelské úrovně" poněkud zpřehlednilo.

 

jadro.gif

Obrázek 1: Vazba mezi "okenním manažerem a X-Windows

 

Tak a teď se podívejme blíže na samotné KDE:

Obrázek 2: Vzhled KDE
Obrázek a barvy pozadí samozřejmě můžete změnit. Totéž platí o lištách a jednotlivých ikonkách.

kde1.jpg

1.1. Desktop KDE
Ptáte se, co má znamenat ten nadpis? Inu, pokud se vám nelíbí výraz "správce oken", můžete používat výraz "desktop". Sice nebudete používat svou mateřštinu, ale zato vám budou rozumět na celém světě. Ano, anglický výraz pro správce oken je "desktop". Dovolím si předpokládat, že již nějaké grafické uživatelské prostředí znáte (ano, třeba i MS-Windows). Takže se nebudeme vysvětlovat základy práce s myší nebo funkcemi jednotlivých kláves na klávesnici. Vlastně ano, uděláme jednu výjimku: totiž upozorním na fakt, že klávesa označená na standardní klávesnici jako ALT se pod Unixem jmenuje typicky MOD. Někdy se to rozlišuje ještě na MOD1 a MOD2, což je levý, ev. pravý ALT. Výraz MOD si raději zapamatujte, ušetříte si mnohá tápání v budoucnosti.

1.2. Rozdělení obrazovky
Nejdříve bych rád poznamenal, že obrazovku (nebo obrazovky) si samozřejmě můžete rozdělit jak chcete. Pro následující odstavce budeme předpokládat, že máte standardní nastavení, tedy takové jaké získáte čistou instalací.

Po startu KDE je obrazovka typicky rozdělena na tři oblasti:

 

1.3. Spouštění aplikací

1.3.1. S použitím tlačítka Start nebo Panelu
Na spodním okraji obrazovky naleznete Panel. Pomineme-li ostatní možnosti, panel je první, co byste měli zkusit, když si chcete spustit aplikaci. Podívejte se na tlačítko vlevo, to s ozubeným kolem. Tomuto tlačítku budeme nadále říkat Start tlačítko. Na horním okraji má malou šipečku, která znamená, že když na něj klikneme, rozbalí se z něj menu. Nezapoměnte si to vyzkoušet. Menu, které se zobrazí, budeme nazývat prostě menu. Umožní nám jednoduše spouštět všechny instalované aplikace.

Tip: Alt-F1 otevře toto menu také.

 

kde2.jpg

Obrázek 2: Spuštěná aplikace KFM (KDE File Manager).

 

Přizpůsobení Panelu Vašim potřebám

Pokud budete potřebovat nějakou aplikaci častěji, můžete si ji přidat jako tlačítko přímo vedle tlačítka Start. Tlačítko je možné vytvořit pro další menu, nebo rychlý přístup do části již existujícího menu. Ukážeme si to na tlačítku, kterým budeme spouštět program "Hledej soubory". Uděláte to takto: Start-Panel-Přidat aplikaci-Hledej soubory. (Tímto zápisem rozumíme, že kliknete na Start tlačítko, potom na Panel, dále na Přidat aplikaci a potom nakonec na Hledej soubor.) Nezapomeňte, že všechny objekty na panelu je možné přesouvat příkazem přesuň z kontextového menu. Jednoduše klikněte pravým tlačítkem myši. Vyskočí další menu, kde je možné vybrat příkaz přesuň. Potom můžete sledovat, jak vybraný objekt putuje s pohyby myši. Pokud jste s jeho polohou spokojeni, umístíte ho kliknutím na levé tlačítko myši. Pokud jste si to zkusili, jistě jste zjistili, že kontextové menu obsahuje i příkaz odstranit, který použijete, pokud se Vám tlačítko již nelíbí.

Kontextová menu

To nás přivádí k dalšímu zajímavé vlastnosti, KDE obvykle nabízí po stisknutí třetího tlačítka na myši kontextové menu, a to kdekoliv, kde to má smysl. Nikdy není od věci zkusit kliknout na třetí tlačítko na myši, pokud nevíte, co s danou věcí dělat. I pozadí na obrazovce má své vlastní menu.

Další vlastnosti Panelu

S panelem se vůbec dá dělat spousta zajímavých věcí. Jedna z těch podstatnějších: pokud máte monitor s nízkým rozlišením, máme pro Vás funkci skryj a zobraz. Prostě klikněte na malé tlačítko, na kterém je tečkovaná textura a malá šipečka. (Pokud v KDE nevíte, k čemu je to či ono dobré, prostě nad tím na chvíli podržte kurzor, objeví se popisek, v kterém je funkce několika slovy popsána.)

1.4. Příkazový řádek
KDE se nesnaží uživatele odvést od mnohdy velice efektivní příkazové řádky. Jeho autoři vytvořili zcela nový terminál, který se slove konsole. Spouští se přes známé Start tlačítko-Nástroje-Terminál. Jeho ikonu pravděpodobně naleznete i na panelu.
Občas se ale může stát, že potřebujete jen tak zadat příkaz z příkazové řádky. V tom případě je zbytečné startovat nové terminálové okno. Stačí jen stisknout Alt-F2 a objeví se malé okénko s příkazovou řádkou. Po odeslání příkazu zmizí, ale bude si příkaz pamatovat. Pokud ho vyvoláte znovu a stiknete šipku nahoru můžete procházet seznamem dříve zadaných příkazů. Tuto funkci jistě znáte, běžně se jmenuje historie příkazů (command history).
To ale není zdaleka všechno, co toto okénko umí. Pokud do něj zadáte URL, zobrazí se jeho obsah pomocí kfm. A úplně nakonec, pokud zadáte man:příkaz, zobrazí se manuálová stránka zadaného příkazu.

1.5. Tipy pro spouštění aplikací nebo terminálů
Na tomto místě přinášíme několik tipů do začátků:

 

1.6. Jak ovládnout okna

Nechme teď panel na chvilku plavat a pusťme si raději nějakou aplikaci. Třeba výše zmíněné hledání souborů, abychom se naučili manipulovat s okny.

1.6.1. Práce s okny
Lidé většinou pracují uvnitř oken, ale může se Vám stát, že budete potřebovat s okny manipulovat, jako třeba:

 

Tlačítka v titulkovém pruhu
Okna v KDE mají standardně několik užitečných tlačítek v titulkovém pruhu. S jejich pomocí můžete zvládnout mnoho užitečných akcí. Ve standardní konfiguraci obsahují okna tyto ikony.
Na levé straně:

Na pravé straně:

 

Přepínání mezi okny
Teď když víte, jak se s okny zachází, sdělíme Vám jiné tajemství. Jak se mezi nimi přecházet. Na praktické vyzkoušení si musíte otevřít více oken než jedno, tedy třeba dvě, či tři.

Možností, jak mezi okny přecházet, je samozřejmě vícero. Nejjednodušší je do okna kliknout. To způsobí dvě akce, za prvé, okno se aktivuje, či zaostří a vyskočí do popředí, aby s ním bylo možné dále pracovat. Dávejte pozor, na rozdíl od MS-Windows je kliknutí předáno přímo aplikaci. Pokud kliknete na tlačítko v deaktivovaném okně, okno je aktivováno, vyskočí do popředí a tlačítko se stiskne. Začátečníky to sice mate, ale až si na to zvyknete, zjistíte, že takové chování je velice komfortní.

Všechno výše uvedené je samozřejmě pravda, ale jen pokud máte ponecháno standardní nastavení chování oken, které se jmenuje "Kliknout  aktivaci". Ale pokud si to budete přát, můžete si ve vlastnostech obrazovky nastavit, že okno se aktivuje, jakmile nad něj najedete myší. Tomuto režimu říkáme "Okno pod myší je aktivní". Pokud aktivujete tento režim, nebudou se okna, do kterých kliknete, přesouvat na popředí. Pokud potřebujete okno na popředí, musíte kliknout do oblasti titulkového pruhu, nebo --- specialita KDE --- můžete kamkoliv do okna kliknout středním tlačítkem myši při současném stisku klávesy Alt.

Mezi těmito dvěma a několika dalšími možnostmi si můžete vybrat v Ovládacím centru KDE.

Kromě výše uvedených možností lze okna přepínat i klávesnicí a přes pruh úloh. Vyzkoušejte klávesovou kombinaci Alt-Tab nebo CTRL-Escape. Pruh úloh naleznete při standardní konfiguraci KDE v levém horním rohu obrazovky, ale může být umístěn i jinde na obrazovce, třeba při spodním okraji.

1.6.2. Pruh úloh (Taskbar)
Pruh úloh je velice užitečný nástroj. Stačí jen kliknout levým tlačítkem myši a požadované okno vyskočí do popředí. Kliknutí středním tlačítkem přepíná mezi ikonifikovanou a neikonofikovanou verzí okna a konečně kliknutí posledním tlačítkem vyvolá běžné kontextové menu, téměř stejné jako menu okna.

Pokud jste doposud používali X11, pravděpodobně budete využívat seznam oken na panelu (Start-Panel-Přidat seznam oken) nebo na pozadí (tzv. root window v systému X11), pokud na něj kliknete středním tlačítkem myši. (Prostě musíte kliknout někam na plochu, kde žádné okno není.)

1.6.3. Sticky tlačítko
Může se Vám stát, že budete mít na ploše více oken, než místa. V tom případě máte tři možnosti:

  1. Nechat všechna okna otevřená. (Poněkud nepřehledné)

  2. Ikonifikovat okna, která nepotřebujete a přepínat mezi nimi klávesnicí (Alt-Tab) nebo přes pruh úloh. (Stále ještě nepřehledné a trochu pracné)

  3. A nebo: Dělat přesně to co opravdové operační systémy když mají málo paměti. Používat virtuální paměť, nebo v našem případě virtuální obrazovky.

 

C je správně! KDE umí obsluhovat několik virtuálních obrazovek a každá z nich může obsahovat vlastní okna. Můžete mezi nimi snadno přepínat kliknutím na jedno z tlačítek na panelu. Nebo použijte klávesovou kombinaci CTRL-F1...F8, případně Ctrl-Tab pro cyklické přepínání. Pokud najedete s myší k okraji obrazovky a chilku ji tam podržíte, přepnete se na vedlější obrazovku v daném směru.

Virtuální obrazovky jsou velice šikovné. Občas se Vám ale může stát, že budete potřebovat jedno okno na všech virtuálních obrazovkách. Např. malé okno s hodinami, nebo chatem. A to je přesně situace, kdy použijete výše zmíněné "sticky" tlačítko. Sticky tlačítko přišpendlí okno na pozadí, takže bude viditelné na všech virtuálních obrazovkách.

Samozřejmě je to možné použít pro přenos okna na jinou virtuální obrazovku, ale na to existuje mnohem snazší varianta. Vyvolejte kontextové menu aktuálního okna a naleznete v něm položku "Na pracovní plochu" a pod ní se skrývá další menu, kde si vyberete požadovanou virtuální obrazovku.

1.7. Složky souborů aneb organizace souborů

Důležitým rozšířením současných okenních správců je metafora pro adresář - složka. Každý adresář na Vašem disku je reprezentován jednou složkou. Složka je zobrazena v okně a každý soubor, který obsahuje, je reprezentován ikonou. Pokud jste někdy pracovali s Macem, Win95 nebo OS/2, jistě víte o čem mluvím. Pokud je KDE první, co vidíte, tak si zapamatujte, že existují okna, která obsahují spoustu ikon. Kliknutím na ikonu v nástrojovém pruhu si můžete zobrazit nejdůležitější složku, Váš domovský adresář. KDE si pamatuje, které programy jste měli spuštěné při jeho ukončení, proto takové programy, které to umožňují, po startu obnoví na stejných pozicích, a v případě složek budou obsahovat stejné adresáře.

Tyto služby zajišťuje v KDE aplikace kfm (KDE file manager).

1.7.1. Používáme kfm
První, co po prvním startu KDE uvidíte, je okno obsahující spoustu barevných ikonek. Je to okno kfm zobrazující obsah vašeho domovského adresáře. Cesta k němu je zapsána v řádce v horní části okna. Pokud takové okno nevidíte, klikněte si na ikonku s obrázkem domečku před šanonem.

Pokud si chcete nějaký soubor otevřít, prostě na něj jednou klikněte myší. Kliknutím na složku s dvěma tečkami (..) se přesunete do nadřazeného adresáře. Také si můžete zobrazit stromovou strukturu disku vybráním položky Pohled-Ukázat strom. A do třetice můžete editovat přímo cestu zapsanou v horní části okna  použitím klávesy Tab pro dokončování názvů.

Otevírání souborů

KDE obsahuje řadu aplikací, kterými je možné prohlížet nebo editovat většinu běžných souborů. Kliknutím na soubor se soubor otevře s pomocí odpovídající aplikace. Pokud KDE nezná formát souboru, nebo neví, jak jej otevřít, zeptá se uživatele.

Technická poznámka: kfm používá MIME typy pro propojení aplikací se soubory.

Drag and Drop aneb hezky česky, táhni a pusť

Pro okopírování nebo přesunutí souboru stačí přetáhnout jeho ikonu na obrazovku, do jiného kfm okna, nebo nad ikonu jiného adresáře. Po puštění tlačítka se kfm zeptá, jestli si přejete soubor okopírovat, přesunout nebo vytvořit pro něj odkaz. Zkuste si to!

Nastavení vlastností souborů.

Pokud potřebujete u souboru nastavit nějaké vlastnosti, třeba práva uživatelů, klikněte na něj pravým tlačítkem myši a v kontextovém menu vyberte položku "Vlastnosti".

1.7.2. Komprimované soubory a sítě
Ještě nedávno jste potřebovali zvláštní aplikace pro přístup k souborům na internetu. Tomu je s KDE konec.

KDE podporuje technologii, která se jmenuje "Transparentní přístup k sítí" (anglicky "Network Transparent Access" (NTA)). To znamená, že se vůbec nemusíte starat o to, kde je soubor umístěn. KDE pracuje se souborem úplně stejně, když je umístěn na Vašem disku nebo na druhém konci světa.

Pokud například chcete pracovat se souborem umístěným na ftp serveru, prostě si v menu kfm vyberte položku Soubor Otevřít URL a zadejte URL ftp serveru. V okně se zobrazí soubory na něm uložené a vy můžete soubory přetahovat nebo otvírat stejně jako z lokálního disku. Pokud soubor přímo otevřete, KDE zajistí, že nemusíte vytvářet žádnou lokální kopii.

Všimněte si, že kfm se na server přihlašuje jako anonymní uživatel. Pokud se potřebujete přihlásit pod nějakým jiným jménem, zadejte URL takto:
ftp://jméno@server/adresář,
kfm se vás zeptá na heslo a pokud se přihlášení podaří, budete mít plný přístup k souborům na ftp serveru.

Pokud jste pod MS-Windows(tm) používali WinZip(tm), budete jistě potěšeni, že KDE umí pracovat  tar archivy stejným způsobem. Otevře jejich obsah jako adresář a Vy se můžete v archivu procházet, jako kdyby byl rozbalen na disku.

Obecně se dá říct, že k souborům na Internetu, nebo v archivech se dá přistupovat úplně stejným způsobem jako  lokálním souborům, jen s určitým zpomalením, které vyplývá z omezené kapacity spojení (Pokud je vaše spojení omezené, ale které není...).

1.7.3. Použití šablon pro přístup k aplikacím a zařízením
Jeden z adresářů umístěných na pracovní ploše KDE se jmenuje Šablony. Obsahuje mnoho souborů s příponou .kdelnk, která není vidět. Tyto soubory je možné použít pro přístup k:

 

Téměř každá položka v menu Start a na Panelu odkazuje na kdelnk soubor na disku. Kdelnk soubor říká, jaká se má zobrazit ikona, jaký soubor se má spustit nebo na jaký soubor ikona odkazuje. Jakýkoliv kdelnk soubor můžete přetáhnout na plochu a tím vytvořit tlačítko pro rychlý start.

Konfigurace tiskáren

Můžete si vytvořit ikonu pro jakoukoliv tiskárnu a přetažením souboru nad tuto ikonu bude soubor vytištěn. A teď si řekneme, jak se to dělá:

  1. Otevřete složku Šablony na pracovní ploše.

  2. Přetáhněte ikonu Program na pracovní plochu. V menu, které se zobrazí vyberte kopírovat.

  3. Klikněte na ikonu pravým tlačítkem myši a z kontextového menu vyberte položku Vlastnosti.

  4. Na záložce Všeobecné změnte název na Název tiskárny.

  5. Na záložce Vykonat příkaz zadejte do horního řádku Vykonat: lpr %f

    Poznámka: Tento příklad předpokládá, že pro tisk používáte příkaz lpr, pokud používate jiný, zadejte jej.

  6. Stále ještě na záložce Vykonat příkaz klikněte na ikonu ozubeného kola a v zobrazeném seznamu si vyberte ikonu tiskárny. (Nebo jinou, podle nálady.)

A teď již můžete tisknout přetažením souboru nad tuto ikonu.

 

Připojování zařízení

Unix vyžaduje připojení zařízení dříve, než je na něj možné přistupovat. KDE umožňuje zjednodušit tuto operaci pomocí kdelnk souborů.
Tady je příklad, jak vytvořit ikonu umožňující připojení diskety:
Poznámka: Mnoho systému umožňuje připojování a odpojování zařízení pouze uživateli root.

  1. Otevřte složku Šablony na pracovní ploše.

  2. Přetáhněte ikonu Device na pracovní plochu. V menu, které se zobrazí vyberte kopírovat.

  3. Klikněte na ikonu pravým tlačítkem myši a z kontextového menu vyberte položku Vlastnosti.

  4. Na záložce Všeobecné změnte název na Název diskety.

  5. Na záložce Zařízení zadejte do horního řádku Zařízení: /dev/fd0

Klikněte na ikonu Ikona připojeného a vyberte ikonu diskety se zeleným světýlkem. Potom klikněte na ikonu Ikona odpojeného a vyberte ikonu diskety bez zeleného světýlka..

 

Nyní vložte naformátovanou disketu do mechaniky a klikněte na ikonu. Rozsvítí se zelené světýlko a můžete na disketu zapisovat nebo z ní číst. Před vyjmutím diskety klikněte na ikonu pravým tlačítkem myši a vyberte Odpojit.


2. Konfigurace KDE
Pokud se vám něco na KDE nelíbí, např. chování myši, oken a podobně, můžete si pravděpodobně nastavit jiné, přijatelné chování. KDE je velice přívětivě konfigurovatelné a můžete změnit téměř jakoukoliv jeho vlastnost. Oproti jiným Unixovým okenním správcům přitom není nutné editovat "tuhé" (ten výraz pochopíte, až se jimi budete probírat:-))) konfigurační soubory. Samozřejmě pokud raději editujete přímo konfigurační soubory, můžete. (Pozor na značky, které mají některé editory snahu vložit do souboru!!!). Ale pro ostatní je tu Ovládací centrum KDE, zvláštní program pro nastavování vlastností KDE.

2.1. Použití Ovládacího centra KDE
Spusťte si Ovládací centrum KDE z Menu Start. Zobrazí se okno rozdělené na dvě části. V levé se zobrazuje seznam konfiguračních modulů. Pokud na některý název kliknete, v pravé části se zobrazí konfigurační volby. Kliknutím na "PLUS" se nabídka rozbalí.

Změna konfigurace je celkem přímočará. U každého modulu je k dispozici tlačítko volající nápovědu, která osvětluje méně zřejmé volby. Každý panel obsahuje tlačítka OK, Použít a Zrušit, která zajišťují následující:

 

Poznámka:
Pokud se přepnete do jiného konfiguračního modulu z nabídky v levém panelu bez kliknutí na tlačítko OK nebo Použít, budou všechny provedené změny ztraceny.

2.2. Konfigurační moduly
Tady je krátký seznam konfiguračních modulů:

Zkuste si to! Najděte si vlastní nastavení a zjistěte jak moc je KDE přizpůsobivé.

 


3. KDE a odhlášení

Zde si dovolím doslovnou citaci:
Doufáme, že KDE vám poskytlo všechno co jste potřebovali a že jej již nikdy nebudete chtít opustit. Pokud byste se přeci jenom chtěli někdy odhlásit, prostě klikněte na ikonu s malým "X" na panelu, nad ikonou se zámkem.

Co k tomu dodat?

3.1. Správa sezení
(Souhlasím, ten výraz je divný, nemáte někdo lepší?) Když se odhlašujete, KDE si zapamatuje všechna nastavení. To není zas tak překvapivé, to umí kde kdo. KDE jde ale mnohem dále, ono si pamatuje i jaké aplikace jste měli spuštěné, jaké v nich byly otevřené soubory a kde se okna nacházela. Tomu budeme říkat Správa sezení. Aplikace, které umí spolupracovat s KDE, se obnoví na stejném místě, kde byly umístěny při odhlášení. Kedit si pamatuje, jaký jste editovali soubor a v kterém místě souboru jste měli kurzor a podobně. Aplikace, které s KDE spolupracovat neumí, budou při odhlašování vypsány a KDE vás upozorní, že je nebude možné obnovit, takže se můžete vrátit a uložit si data v těchto aplikacích.

Abyste si vyzkoušeli, jak správa sezení funguje, spusťte si kedit, otevřete si v něm nějaký soubor a odhlašte se. Potom se znovu přihlašte a uvidíte, kedit se spustí a otevře soubor. Kedit si dokonce zapamatuje neuložené změny v souboru a umožní pokračovat přesně na stejném souboru, jako byl před odhlášením.


4. Projekt KDE

Doufám, že se vám tento krátký návod líbil a že vám tento unikátní správce umožní pracovat snadněji a rychleji než kdykoliv předtím.

Mějte na paměti, že projekt KDE není komerční. Je to spíše projekt udržovaný nadšenci z celého světa. Zde si opět dovolím malý citát:
"Rádi bychom Vás pozvali k účasti na této unikátní sítí lidí. Pokud jste programátory, můžete nám pomoci psát aplikace, pokud jste umělci nebo máte zkušenosti s designérstvím, můžete nám pomoci vytvářet ikony nebo obrázky. A pokud rádi píšete, uvítáme Vás s nadšením v dokumentačním projektu KDP.
Jak sami vidíte, je mnoho možností, jak pomoci. Jste jednoznačně zváni k účasti na tomto celosvětovém projektu. Prosíme, navštivte www.kde.org a načerpejte další informace.
Vítejte na této vzrušující cestě"


5. Dodatky

5.1. Mime typy
KDE obsahuje mnoho předdefinovaných MIME typů, ale může se stát, že budete potřebovat přidat vlastní. To můžete udělat přes menu kfm, Úpravy Mime typy. V okně, které se zobrazí, vyberte Soubor Nová Mime Type, zadejte jméno, klikněte pravým tlačítkem na ikonu a v menu Vlastnosti, Vazba, nastavte vše dle potřeby.

Literatura:

 

Michal Vymazal
www.linuxservices.cz






Akce: Otevřít verzi pro tisk Otevřít verzi pro tisk


Soubory: